Starožitníci a vědci Seneca, Horace, Pliny a Cicero, kteří byli nadšeni svým vkusem a jedinečnou schopností změnit barvu, psali o okouní. Tato ryba se vyznačuje přítomností dvou dlouhých antén s relativně malou velikostí - asi 45-50 centimetrů od začátku hlavy po špičku ocasu.
Vyberte si recept
Trochu o jedinečných rybách
V ruštině je slovo „parmice“ tureckého původu ze slova barbunya, které je zase odvozeno od italského slova barbone, které se překládá jako „velký vous“. V Rusku má tato ryba také druhé jméno - „Sultanka“, které je spojeno s charakteristickými anténami, jako sultáni. Tato ryba byla velmi oblíbená ve starém Římě, kde se spousta červeného parmice rovnalo zásilkám stříbra. Ve dnech římské říše vaří, před vařením ryb, ji obvykle nejprve přinesli do speciální nádoby s vodou pro hosty, kteří měli možnost užít si hru barvy červené parmice - od stříbra po karmín.
Průmyslový odchyt červeného parmice je velmi hojný ve Středozemním, Azovském a Černém moři, jakož i v Indickém a Tichém oceánu, kde ryby žijí v mělké hloubce 15–35 metrů. Zároveň upřednostňuje písčitou nebo špinavou půdu, ale někdy to může být i na skalnatém dně.
Parmice je cenná jak ve svých výživových vlastnostech, tak ve své velké lehkosti (100 gramů ryb obsahuje pouze 31 kcal, 0, 8 gramů tuku a 5 gramů bílkovin). Jeho maso je velmi něžné a je považováno za vynikající, protože protein bílého parmice se rychle vstřebává. Obsah této ryby je vysoký obsah hořčíku, fosforu a dalších stopových prvků cenných pro lidské tělo. Předpokládá se, že i malé občerstvení s červeným parmice může rychle obnovit lidskou sílu.