Málokdo ví, že společný název pro všechny odrůdy rajské omáčky, které jsou dnes populární - kečup neznamenal původně v tom přítomnost rajčete. A rodištěm koření s tímto názvem je Čína.
Vyberte si recept
Pokud vzneseme nároky na kečup, ve kterém ovocné šťouchané brambory tvoří velký podíl, pak by měl být rovněž kritizován čistě rajčatový produkt. Opravdu, jeden z nejpopulárnějších moderních potravinářských výrobků - kečup byl původně omáčkou z mořských plodů a solí.
Je kečup vynálezem Číňanů nebo Malajců?
Vědci tvrdí, že anglický jazyk, který dnes zaujímá vedoucí postavení jako prostředek mezinárodní komunikace, ve skutečnosti zahrnuje více než 500 dalších jazyků. Většinou k této záměně došlo v důsledku obchodu a pokusů Britů rozšířit své územní vlastnictví. Je známo, že ve středověku byl malajský tržní jazyk - pidgin obecně přijímán ve východní Indii a v jihozápadní Malajsii.
Obchodníci ze západní Evropy se tam jakýmkoli způsobem pokusili prorazit, protože mnoho koření, včetně černého pepře, bylo ekvivalentní mezinárodní měně. Nejprve Arabové, Holanďané, Portugalci a poté, v XVIII. Století, a Britové úmyslně připravili indické obchodníky o jejich „útržky“. Majetkem Velké Británie se stalo několik ostrovů, mezi nimiž byly Singapur a Penang. Není proto překvapivé, že mnoho slov malajského jazyka nevstoupilo přímo do angličtiny, ale do nizozemského a portugalského jazyka.
Lingvisté souhlasí s tím, že anglický kečup je derivát malajského kechapu, který byl s největší pravděpodobností zapůjčen od čínského dialektů, protože na území moderní Malajsie existuje mnoho etnických skupin, které mluví čínsky. Nyní je obtížné zjistit, zda se kečup dostal do Británie z Malajsie nebo z Číny, na jehož území byla zasažena také britská společnost východní východní Indie, která byla vytvořena již v roce 1600. Ale skutečnost, že Číňané vyráběli omáku zvanou koe-chiap nebo koe-tsiap po tisíciletí, je absolutní pravda.
První část této komplexní kombinace se překládá jako „losos nebo losos“ (jinými slovy, ryby) a druhá - solanka. Ve starodávném receptu z roku 554 nejsou uvedena žádná koření kromě soli. K přípravě rybí omáčky se doporučuje vzít nejen rybu samotnou, ale její vnitřky: střeva, měchýře žluté ryby (parmice, žralok). Promyté ingredience musí být sůl a ponechány na 20 dní na slunci v těsně uzavřené nádobě.V chladném období trvalo vaření třikrát tolik času.